František Sádlík, symbol morálních hodnot a lidského přístupu s přesahem do současnosti.

Pro Františka (1894-1962) a Annu Sádlíkovy (1894-1983) byla rodina vším. V zákopech I. světové války myslel mladý František nejen na svůj budoucí podnik, ale i na svou velkou lásku Annu Skalkovou. Krutost I. světové války si dnes už neumíme ani představit. O to více vyniká odvaha a rozhodnost Františka Sádlíka přejít na správnou stranu, do italských legií, a bojovat za vznik samostatného Československa. Někde vysoko v horách, už v italské legionářské uniformě, pro svou lásku utrhl alpskou protěž. Květinu po zbytek války schraňoval, aby ji dovezl do vlasti a předal své budoucí ženě. Dne 19. května 1920 se František a Anna vzali.

Milující a milované dcery, Anna Hofmanová a Zdeňka Ryšavá, rády o svých rodičích s hrdostí hovořily. Anna Hofmanová  s láskou vzpomínala, jak jí tatínek vlastnoručně vyrobil auto, ve kterém ji společně se psem Brokem nechal vyfotografovat. Vnuk Zdeněk Ryšavý chodíval za dědou obhlížet mašiny a nepochybně po svém dědovi zdědil i lásku ke strojům. Značnou část svého profesního života totiž věnoval práci strojvedoucího na lokomotivách. Jak dokumentuje jedna z fotografií na dědově motorce, pro asi pětiletého Zdeňka byl tento zážitek pravděpodobně začátkem jeho vztahu k motorkám. Dnes si Zdeněk Ryšavý užívá zaslouženého důchodu, jezdí na motorce Suzuki a za prosklenou, osvětlenou vitrínou má nádhernou sbírku modelů lokomotiv.    

Do rodiny Sádlíkových patřili i zaměstnanci. Do toho, koho si dcera vezme za muže, dříve hodně mluvili rodiče. Své o tom ví i Květa Matochová, rozená Tvarůžková. „Sňatku mojí maminky Aloisie Bartíčkové (1922-2008) a mého tatínka Vojtěcha Tvarůžka (1918-2008) jejich rodiče nepřáli. Maminčina rodina bydlela v těsném sousedství firmy Sádlík a maminka u Sádlíků také pracovala,“ říká paní Květa a pokračuje: „Už nebylo dobré déle čekat. A tak paní Anna Sádlíková svatbu v květnu 1944, bez ohledu na náboženské a politické vyznání, nejen zorganizovala, ale také se svým manželem Františkem zaplatila.“ Dříve to bývalo rodinné tabu. Ale dnes, po tolika letech, můžeme prozradit, že v červnu 1944 se jim narodila nejstarší dcera. A Květa Matochová dále vzpomíná: „Manželství mých rodičů vydrželo více než 60 let a i na onen svět odešli vlastně spolu, maminka v dubnu 2008 a tatínek v září téhož roku.“ Vděk manželů Tvarůžkových k Sádlíkovým přetrvával i po smrti Františka Sádlíka. Tvarůžkovi se o paní Sádlíkovou starali a pomáhali jí více než dvacet let až do její smrti v roce 1983.     

V roce 1932 bylo Františkovi Sádlíkovi uděleno čestné občanství Moravského Písku formou takzvaného Domovského listu. Tehdy radní Moravského Písku dokázali vnímat a ocenit nejen úspěšnost v budování podniku, ale také lidskost a morální hodnoty, kterými František Sádlík a jeho manželka Anna po celý život disponovali.

Řečeno moderní mluvou, některá „klíčová slova“ ze života a díla Františka Sádlíka už dnes nejsou moderní, už neplatí.  Ve firmě Sádlík však zůstávají hodnotou, která se nedá koupit, odkazem, na který se snažíme navazovat.

Napsal: Vladimír Bednařík